Ditrichštejnská hrobka

Severozápadní průčelí z počátku 18. stol.

Roku 1611 převzal mikulovské panství nový majitel, kardinál František z Ditrichštejna. Ještě v témž roce povolal do Mikulova kapucínské mnichy. Pro ně dal zbudovat v severovýchodní části náměstí klášter s kostelem svatého Františka Serafínského, postaveným v letech 1612–1613. Vedle klášterního komplexu pak roku 1623 zahájil stavbu loretánské kaple. Ta měla být kopií Bramantovy kaple v Loretu, kterou kardinál zřejmě osobně navštívil. Základní kámen lorety byl založen v roce 1625. Po svém dokončení se stala vyhledávaným cílem poutníků.

Do loretánské kaple byla umístěna soška milostné černé Madony, opředená mnoha legendami; údajně měla uzdravovat a léčit. A právě z toho důvodu se do Mikulova sjížděli poutníci, kteří Madoně zanechávali své dary. Z darů později vznikl loretánský poklad, ten však byl prodán na aukci.

Na kardinálovu práci navázal jeho synovec a nástupce Maxmilián z Ditrichštejna, který nad loretou nechal postavit kostel, zasvěcený svaté Anně. Jeho stavba započala pravděpodobně před rokem 1638, k vysvěcení došlo roku 1656. Autorem celkového návrhu lorety a kostela byl italský stavitel Giovanni Giacomo Tencalla, který v té době pracoval pro Lichtenštejny na novostavbách jejich zámků ve Valticích a v Lednici. Štukovou výzdobu celého kostela vyhotovil jeho příbuzný Giovanni Tencalla.

lokalita Mikulov
doba návštěvy 15min